Zranění. To je něco, co snad nikdo nechce, aby se mu při tréninku přihodilo. Ale musím uznat, že někdy je tato zkušenost pro cvičícího jedince pozitivní. A to v okamžiku, kdy je schopný si z dané situace něco vzít.
Každý z návštěvníků fitness se asi zranění bojí. Hodně lidí, ale trénuje tak, jako by se ho ale nebáli. Vidím to denně skoro u každého cvičence. Špatná technika, použití zbytečně velké váhy, zatěžování synergistických svalů místo přesného zaizolování jednoho daného svalu.
Ano, o izolování jednoho svalu u vícekloubových cviků samozřejmě nemůže být řeč, ale i zde hraje roli precizní technika. Samozřejmě u maximální váhy pro jedno opakování se často stane, že technika trochu vázne, ale důležité je to slovo TROCHU.
Opravdu by se z toho nemělo stát pravidlo. Chce to objektivně posoudit a sledovat svoje tělo v zrcadle nebo dát na radu kolegy a nebrat to hned jako útok. Zrcadla nejsou v posilovně kvůli předvádění, primárně jsou tam pro kontrolu správné techniky cviků.
Další věc je, pokud vám většina lidí z posilovny říká, že s tou technikou by bylo možná lepší něco udělat a vykašlat se na nesmyslné váhy, tak by možná bylo dobré se nad tím aspoň trochu zamyslet a něco s tím dělat. Ano, pokud vám to řekne jeden člověk, možná tomu třeba nerozumí tak dobře jako vy.
Takže to chce občas obejktivně posoudit situaci. A pokud i tělo vám dává najevo, že to asi nebude ono, tak máte další impulz k zamyšlení. Protože co je to zranění? To je možné brát jako signál těla, že daná aktivita, kterou vykonáváte není pro tělo optimální. Je to extrémní signál těla, jak vám dát tento fakt najevo. Tělo nemá jak s vámi jinak komunikovat. Chce to poslouchat jemné signály, jako bolesti kloubů a svalů a snažit se je rozkódovat.
A pokud už dojde ke zranění, tak by vás to pak mělo donutit přijmout ho jako něco pozitivního co vás přinutilo změnit vnímání vašeho těla, styl tréninku apod.
Není to sranda, pokud Vás něco bolí jít a odcvičit trénink. To už se musíte zamyslet jak to odjet, aby vás to nebolelo. Jak sval zatížit. Naučí vás to používat hlavu.
Znám bohužel i smutné případy lidí, kteří chodí a říkají: „Mám pořád nějaké zranění, nevím co se to děje“, ale když se jim spousta lidí snaží poradit, tak neposlouchají. To jsou asi ti, co by klidně mohli vystupovat v Darwinových cenách.