Nedávno mě napadlo napsat něco na téma priorit, které má každý člověk nastavené různě v závislosti na dosahování každodenních a zároveň i dlouhodobějších cílů. Má priorita cílů souvislost s motivací, která nás vede k tomu, abychom začínali nějakou aktivitu vedoucí nebo naopak nevedoucí k nějakému výsledku?

Podle mě mezi těmito dvěma pojmy musí existovat stoprocentní souvislost jinak není možné dosahovat daného cíle. Silná motivace je důležitá pro stanovení si cíle, kterého si přejeme dosáhnout. A pokud je dostatečně silná, tak jedinec vytrvá dostatečně dlouhou dobu než dosáhne kýženého cíle.

Ale bez nastavení dostatečně vysoké priority je samostatná motivace naprosto k ničemu. Dobře převedu to teď na oblast tréninku. Pokud pro nás trénink a náš cíl nebude mezi prvními místy v životě co se týče priorit, tak to vždy dopadne tak, že ho odložíme na druhou kolej a půjdeme „někdy jindy“.

Samozřejmě extrém je mít trénink na úplně prvním místě před úplně vším v životě. Sám jsem si tím také prošel. A člověk pak nemá z života vůbec nic. Takže by to určitě co se týče priorit mělo být vyvážené, ale rozhodně by trénink a cíl kolem životosprávy měl mít nejvyšší prioritu.

Pokud pak budu přemýšlet nad tím, že už jsem po práci unavený a že ještě musím jít na návštěvu k někomu, jít nakoupit, uklidit, jít cvičit a jít cvičit přesunu až úplně nakonec seznamu co se pořadí priorit týče, tak to nikdy daleko co se tréninkového cíle nedotáhnu.

Času máme každý denně 24h a říkat, že na to nemám čas je jen výmluva. Kdo chce, čas si vždy najde. Čas vždycky je, záleží na co. A kolikrát věc, do které se nám nejméně chce, nám pak přináší největší uspokojení a hrdost.

Takže pokud zjistíte, že by jste asi měli zhubnout a někdo z okolí vám to říká, ale vy pořád máte milion věcí místo toho, aby jste se sebrali a šli cvičit, tak je to pro vás asi pořád slabá motivace. Motivace příliš nízká na to, aby vám překopala systém priorit v životě. A stejné je to ať se to týká kouření nebo čehokoliv jiného co odsouváte na druhou nebo další kolej.