Motivace – nedostatek nebo lenost?

Lenoch
Motivace

Nedávno jsem četl v jedné skupině na facebooku dotaz nějaké uživatelky jak ostatní bojují s nedostatkem motivace a jak má vyzrát na lenost. A co by jí poradili, aby s ní mohla efektivně bojovat. Že vždy přemýšlí jestli má jít cvičit nebo ne.

Problém je motivace. Pokud je dostatečně silná, tak tohle člověk přestane řešit. Já kdybych řešil, jestli mám jít cvičit nebo raději ležet na gauči, tak bych do posilovny snad nikdy nedošel. Ležení na gauči, je vždy pohodlnější, než vykročení z komfortní zóny ve formě návštěvy posilovny.

Tohle člověk musí brát jako samozřejmost. Jít a vůbec neřešit jestli se mi chce nebo ne. Brát to jako součást života. Jako věc, která ke mě prostě patří a pravidelně se jí věnuji. Jiná věc je samozřejmě, pokud se na to necítím z důvodu nachlazení nebo únavy. Pokud jsem málo spal, tak raději půjdu další den, trénink bude o dost lepší.

Další věc, kterou vidím u návštěvníků fitness center je, že chtějí výsledky hned. Ať už u mladých kluků, kteří raději sáhnou k nepovoleným doplňkům, aby rychle dosáhli svých cílů nebo naopak u lidí, kteří chtějí shodit nějaké to kilo a pokud není za měsíc 20kg dole, tak to většinou nevydrží.

Lidi mají nerealistické očekávání a nároky na svoje tělo. Nutí tělo spoustu let k tloustnutí, mají špatnou životosprávu a pak chtějí výsledky za měsíc nebo dva. Pracují na svojí postavě, špatné kondici a svém zdraví řadu let a jak se výsledky nedostaví hned, tak házejí flintu do žita.

Lidi, uvědomte si jak dlouho trvalo, než jste si ten pupek vybudovali a jaká dřina to byla a jaké jste tomu věnovali úsilí. Jasně mohl bych to myslet jako legraci, ale nemyslím. Vždy se přece rozhodujeme mezi několika možnostmi, když si máme něco dát k jídlu. Ta volba je taky nějaký čin, který nás k tomu výsledku dovede. A těch činů k tloušťce taky vede pěkná řádka. A je jedno, že motivací pro ně je lenost.

Ok, určitě si řeknete že mě se to říká lehce. Ale já jsem taky byl kdysi v podobné situaci, kdy mi dělalo problémy ohnout se k zavázání tkaniček. A taky jsem měl před sebou dalekou cestu. A šel jsem po ní krůček po krůčku a vydržel. Není to o maximálním úsilí, které vyvinete za tři měsíce, ale o tom malém úsilí, té malé změně, kterou provedete nastálo a budete jí provádět každý den. Pokud chcete od těla nějakou změnu ve váze a ještě trvalou, tak musíte v životosprávě udělat změnu, která bude taky trvalá.

A pokud si myslíte, že až zhubnete bude všechno brnkačka, protože budete mít super formu a všechny cviky půjdou dobře, tak můžu říct z vlastní zkušenosti, že to tak taky nebude.

Dřina, každodenní rozhodování a bolest tu bude pořád. A bude to s přibývajícím věkem pořád horší. Ale pokud vaše motivace bude dostatečná, tak budete makat a nebudete řešit kraviny, jestli to máte nebo nemáte dělat. Kdo chce výsledky, tak prostě koná.

motivace
Motivace
Ještě taková poznámka na závěr. Cvičení v posilovně není zázračné. Je to především o tom jídle. To je podle mě 90% úspěchu. Vemte si, že jdete dvakrát nebo třikrát týdně do posilovny cvičit na hodinu. To jsou tři hodiny týdně nějaké fyzické aktivity.

Naproti tomu pak 40h týdně sedíte na zadku v práci bez fyzické aktivity. Opravdu ještě věříte tomu, že díky těm 3h času v posilovně z vás bude baletka? Asi ne.

Takže držím všem palce a až budete řešit problém nedostatečné motivace nebo jenom vlastní lenost, tak vaše motivace jednoduše není tak velká, aby vás donutila změnit vaší situaci. A věřte tomu, změnit se může každý.

A výmluvy typu, mám genetické predispozice k tloustnutí jsou krásné, ale pořád můžete stejně chodit něco dělat. I s predispozicí.

Zdar a sílu. Hlavně tu psychickou.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..