Cheat day – nejprve bych rád napsal, o co se jedná. Ne všichni návštěvníci stránek vědí co si představit pod tímto pojmem. Je to den, kdy si můžeme dovolit sníst cokoli co naše hrdlo ráčí. Nebude pak naše celotýdenní snažení zbytečné? Dokáže jediný den pokazit celou dietu?

Podle mě ani náhodou. I kdyby jste chtěli nedokážete za celý cheat day sníst tolik jídla jako za ostatních šest dní. A pokud se v týdnu opravdu striktně hlídáte, pouze dojde k tomu, že vás to energeticky a psychicky nakopne.

Samozřejmě za podmínek, že do toho ještě pořádně a tvrdě trénujete. Výše zmíněné se ovšem netýká kulturistů, kteří se připravují na závody a jsou v opravdu striktní dietě. Cheat day si mohou dovolit pouze v objemové formě mimo přípravu, kdy před sebou nemají žádný důležitý cíl.

Cheat day bych tedy určitě zařadil u výkonostních sportovců, kteří se nepřipravují na nějakou soutěž a nebo u ostatní cvičící populace, třeba i klidně u té, které se snaži zhubnout. Cheat day je totiž naprosto úžasná věc pro lidskou psychiku. Super berlička.

Jídlo se přes týden dá naprosto skvěle a s přehledem udržet, když víte, že si o víkendu můžete jeden den dopřát. Navíc si i to jídlo o to více vychutnáte. Co myslíte? Když budu jíst pizzu každý den, tak jí budu mít za chvíli plné zuby. Ale v okmažiku, kdy si jí dám jednou týdně, tak už si jí opravdu vychutnám a fakt se na ní budu těšit.

Takže podle mě je i pro běžného člověka striktní dieta z dlouhodobého hlediska neudržitelná a to především psychicky. Vždyť lákadla čekají na každém rohu. Ať už jde o vůni na ulici nebo třeba o lákání kolegů v práci.

Takže za mě můžu cheat day opravdu doporučit. Ale pozor. Pouze jeden den. Ne dva nebo více.

A pokud si říkáte, že ho nepotřebujete, že si prostě jenom občas dáte sem tam něco, tak ono se to špatně hlídá. To si někde dáte čokoládu, pak řízek a ono je to pak najednou skoro každé jídlo. Taky jsem to zažil. Nebojte se.

Takže je dobré mít jasně stanovené pravidla hry.